Rodiče přichází do ordinace nejen proto, aby lékař prohlédl jejich nemocné dítě a určil diagnózu, ale rovnou pro něho vyžadují předepsat antibiotikum, protože se mu dívali do krku a zjistili, že má „angínu“. Dokonce někteří před odjezdem na dovolenou chtějí po svém lékaři předepsat antibiotikum, aby měli s sebou lék kdyby se jim přitížilo a nemuseli vyhledávat tamního lékaře. Natolik se antibiotika v očích veřejnosti stala „práškem na veškerou nemoc“, že jsme přestali vnímat jejich skutečné léčebné možnosti a především celou řadu vedlejších nežádoucích účinků, které mívá každý účinný lék. Bohužel to vše vzniklo za velkého přispění samotných lékařů předepisováním antibiotik na běžné katary horních dýchacích cest dříve než jsou známy výsledky kultivace výtěru z krku apod. Toto počínání sice má své odůvodnění, protože nelze vždy v ordinaci praktického lékaře čekat 48 hodin než bude znám výsledek provedeného výtěru, navíc někdy není ani technicky možné výtěr včas do laboratoře dopravit, a tak nezbývá než se spolehnout na svůj odhad a zkušenosti, ale to přináší s sebou i riziko nadužívání antibiotik. Laik potom chápe antibiotikum jako základní lék na každou bolest v krku a dává ho na úroveň symptomatických léků jako je Pracetamol (Paralen) nebo Ibuprofen (Brufen, Ibalgin). Ty tam jsou doby, kdy antibiotikum použil lékař až když všechny léčebné prostředky selhaly. Jediným takovým býval Penicilin a dokázal ve své době skutečné zázraky. Mezitím se spektrum antibiotik značně rozšířilo, i když Penicilin a látky od něho odvozené zůstaly základním lékem celé řady nemocí.

Nemoc, se kterou se dítě samo vypořádá, organismus posílí
   S rozvojem antibiotické éry v medicíně vyvstal i její největší problém, a to vznik tzv. rezistence bakterií na často používaná antibiotika. Bakterie si prostě na některá z nich vytvořila ochranu, takže se antibiotika stala neúčinná. I přes hledání nových druhů léků zůstává ztráta citlivosti na bakterie jedním z největších medicínských problémů ve vyspělých zemích. Proto je tak důležité podávat tyto léky opravdu jen v odůvodněných případech, pokud možno na základě mikrobiologického rozboru stěru z postižené tkáně nebo ze vzorku krve či mozkomíšního moku. O běžném vyšetření krve či moči ani nemluvě.
   Druhým problémem užívání antibiotik jsou jejich nežádoucí účinky. Ty mohou být značné a při neuváženém podání může nežádoucí účinek převážit nad účinkem příznivým, léčebným. Spektrum nežádoucích účinků je široké od zažívacích potíží a kožní vyrážky až po šokový stav.
   Nelze zapomenout ani na fakt, že podání antibiotik působí přechodné snížení přirozené obranyschopnosti organismu. Jejich nasazení krátce po začátku nemoci vede k rychlému zlikvidování bakterie, která způsobila infekci. Organismus dítěte ani nestačí plně rozvinout a procvičit všechny své možnosti boje s infekcí a jeho imunitní systém nemá možnost naučit se s bakterií bojovat. Jsou některé závažné nemoci, kde je včasné podání antibiotika nutné, protože s bakterií by si tělo poradit nedokázalo. U většiny běžných stonání je ale zapojení síly vlastní imunity velmi žádoucí. Nemoc, se kterou se dítě samo vypořádá, jeho organismus posílí. Antibiotikum navíc vedle zamýšleného vyhubení původce nemoci vymýtí i miliardy jiných bakterií, kterými je náš organismus osídlen a které jsou pro správnou funkci mnoha systémů v těle potřebné. To se týká nejvíce střevní flóry, která je pak vždy zasažena a porušena, což se projeví při nejmenším častými zažívacími potížemi. V neposlední řadě některá antibiotika mohou působit přímo toxicky, například na jaterní tkáň.

Jsou antibiotika univerzálním lékem na dětské nemoci?
Nejsou, ačkoli v očích laické veřejnosti jsou občas takto chápána. Antibiotika jsou velmi účinné léky bez kterých se medicína neobejde. Jejich objev znamenal průlom v léčbě do té doby mnoha smrtelných nemocí. Užít by se měla ale jen tehdy, když jsou nezbytná k úzdravě nemocného. Při běžných infekcích nebývá jejich podání nutné, hlavně ne v začátku nemocí nebo dokonce preventivně. V takovém případě mohou naopak oslabit nebo narušit rozvoj přirozené obranyschopnosti dětského organismu. Ne nadarmo se říká: „dobrého pomálu“.  Antibiotika jsou účinným a silným lékem. Musí být volena odborníkem s pečlivou rozvahou.