Každá naše tělesná tekutina s sebou nese frekvenční strukturu, která je shodná s frekvenční strukturou celého organismu a také s o mnoho oktáv vyšší frekvenční strukturou našeho jemnohmotného kreativního systému. Tento systém průběžně organizuje veškeré dění v našem hmotném těle. Pokud jeho kreativní frekvence slábnou nebo se mění v nižší, onemocníme. Pokud se  rezonancí s potencovanou vlastní tělesnou tekutinou rozezní znovu naše vyšší kretivní sféra svou původní melodií, navrací se původní struktura organismu, původní zdraví, v němž jsme byli kdysi, než jsme onemocněli.

Každá tělesná tekutina nese informaci o frekvenci celého organismu
   Principem autopatie je, použít k výrobě potencovaného preparátu reltivně co nejzdravější tělesnou tekutinu. Právě ta vyjadřuje frekvenční strukturu celého organismu nejvěrněji. Infikovaná tekutina plná bakterií nevypovídá o stavu jemnohmotné sféry tak věrně, protože obsahuje ve zvýšeném množství jiné organismy. Tím se autopatie liší od izopatie, používající k výrobě potencí často patologicky změněné výpotky, sekrtey nebo části chorobou silně ovlivněných tkání. Izopatie byla též v minulosti více spojována se symptomatickým uvažování, často byla míněna jako cílená léčba určité nemoci či neduhu. Autopatie se však jednoznačně hlásí k celsotnímu pojetí. Každá část organismu a každá tělesná tekutina nese úplnou informaci o celku, respektive o individuální frekvenční struktuře vyšší organizační sféry člověka. Čím méně je tělesná tekutina přímo zasažena nějakou probíhající chorobou či neduhem, tím lépe nese informaci o celkovém stavu organismu včetně této choroby či potíže. Tím věrněji uchovává jeho základní frekvenční strukturu. 
   Jedinec například trpí zánětem močového měchýře se značným výskytem bakterií v moči. V izopatii by se zřejmě uvažovalo o potencování nemocí ovlivněné moči. V autopatii dáme v této situaci jednoznačně přednost slině, která nemá na rozdíl od moči žádný abnormální bakteriální nález. O to lépe bude ladit organismus ke zdraví a bude léčit i zánět močového měchýře. V podstatě je možné jako výchozí substanci k potencování použít jakoukoliv čerstvou relativně zdravnou tělesnou tekutinu. Každá tekutina vycházející z těla člověka nese informaci o frekvenci celého organismu. Ne však každá ve stejné míře.
   Při autoizopatické léčbě chronických i akutních chorob měli v Anglii v minulosti dobré výsledky s preparáty z vlastní krve, ato u zvířat i u lidí. Krev je však dnes z hygienických důvodů ostře sledovaná kapalina a zacházení s ní podléhá přísným předpisům. Moč vytéká z těla zcela přirozeně, a protože je produkována ve spodní části těla a odnáší odpadní látky, je svou frekvenční charakteristikou blíže k nejnižším čakrám. Užívání vlastní moči při léčbě chronických nemocí má velkou a dlouhou tradici. Sliny zase pocházejí z oblasti, která má nejblíže k nejvyšším čakrám, přenášejícím kreativní frekvence z vyšších úrovní do naší mysli a fyzického organismu. Jejich struktura zcela přesně odráží jakýkoliv děj v organismu a zároveň i ve vyšších frekvenčních hladinách způsobujících, že organismus, ať už dobře či s poruchami funguje, že vůbec existuje. Právě porucha v těchto hierarchicky nadřazených frekvenčních hladinách způsobuje nemoci ve fyzickém organismu – proto musí být právě tam nejdříve odstraněna.

Léčebná vlna postupuje z centra ven
   Autopatický preparát působí na stejném principu jako dobře vybraný homeopatický lék. Po podání preparátu je nejprve ovlivněna vyšší, vnitřní kreativní sféra člověka, odkud se šíří léčeebná vlna přes mysl a emoce k fyzickým orgánům, a to opět hierarchicky, od těch nejcentrálnějších, mozku a srdce, přes vnitřní orgány až na kůži a sliznici nosu. Léčebná vlna tedy postupuje z centra ven a tento léčebný proud je opačný přirozenému postupnému zdravotnému chátrání, jaké proděláváme obvykle v průběhu života. Zejména v prvních týdnech po užití vysoko naředěné sliny, ale také kdykoliv během dalšího vývoje, mohou proběhnout v mírné formě i některé reakce organismu, mající očistný charakter. Může jít o období častějšího močení, častějších stolic až průjmů, většího pocení, může se objevit rýma či vaginální výtoky. Z organismu jsou zvýšenou měrou odplavovány odpadní látky. Člověk se po jejich odeznění cítí obvykle lépe než předtím. Jinou formou čištění či vytlačování patologické disonance zevnitř ven mohou být vyrážky, uhry apod. Někdy se dočasně objeví v téže logice věci bolesti kloubů. 
   Výčet chronických potíží, které se po autopatii radikálně zlepšily, nebo dokonce zmizely, je zhruba následující: chronický ekzém, bronchiální astma, časté či trvalé bolesti hlavy, syndrom chronické únavy, nespavost, alergie, neodůvodněná úzkost až deprese, neodůvodněný trvalý smutek, špatná funkce štítné žlázy, chornický kašel a opakované záněty průdušek, chronická rýma, genitální výtoky, menstruační syndrom, nepřetržité genitální krvácení po menses a únava s tím spojená, pláč a nespavost u kojenců, porucha funkce jater, chronické záněty střev, bolesti a špatná funkce žlučníku, vysoký tlak, bolesti srdce, trvale zrychlený tep, nepravidelný a vynechávající tep, křeče nohou, stálé zvracení u kojenců, potíže s trávením, artritidy, sklon k opakovaným infekčním onemocněním – chřipce, angíně (snížená imunita)...